Vývoj
Při sériové výrobě tříkolových vozítek Velorex byl prováděn vývoj čtyřkolového vozítka. V Solnici navázali na vývoj Mojmíra Stránského. Již v roce 1960 byl vyvinut typ, který byl z laminátu a střecha byla plátěná. Konstrukci navrhl p. Chamrád — pracovník AZNP Kvasiny — a na vývojovém typu pracoval p. Kábrt, Přibyl a Neuman. Prototyp byl zhotoven na závodě v Novém Hrádku ve „Šmalcovně", bývalé tkalcovně bratří Lepšů.
Tento typ byl pak úspěšně prezentován i na Brněnském strojírenském veletrhu v roce 1960, byly vytištěny prospekty a připravena sériová výroba. S ohledem na stálou poptávku tříkolek v zahraničí a na záporné stanovisko ministerstva dopravy však bylo vyrobeno pouhých 10 kusů.
V roce 1955 Mojmír Stránský vynalezl ruční řízení aut pro invalidy, které bylo patentováno. O rok později spatřilo světlo světa řízení aut pro jednoruké a v rámci vývoje a výroby doplňkové dopravní techniky vynalezl paprsková kola na tříkolku Velorex rozměru 16.
V roce 1995 Mojmír Stránský přestěhoval svou dílnu do malé vodní elektrárny v Dolní Lhotě u Blanska a začal s vývojem a stavbou prototypu tříkolového vozidla stejné koncepce, se kterou původně s bratrem začínali — jednoduché tříkolové vozidlo trubkové konstrukce pro městský provoz, potažené koženkou z PVC, určené pro mladé motoristy. Rodí se tak nová kategorie tzv. MOTOJEEP.
Samostatnou kapitolou jsou pak prototypy Františka Honce z Bakova nad Jizerou, vyrobené na šasi z tříkolek Velorex. Pan Honc jako maketář v AZNP Mladá Boleslav vždy toužil mít vozidlo, kterému by dal vzhled podle své fantazie. V roce 1969 vyrobil na šasi z Velorexu 16/250 laminátovou karoserii a celek nazval HOBA 1. V roce 1974 vyrobil prototyp HOBA 2 na podvozku OSKAR 19/250, vzhledově připomínající Škodu 110 R, dosahující rychlosti přes 100 km/h.
Texty: VZTR & Libuna, aktualizováno 2004